Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobnosti rodu Martiniců a Clam-Martiniců.

3. 2. 2013

Osobnosti rodu Martiniců a Clam-Martiniců.

Markvart z Martinic (1385 – 1448) – jeho rod vládl a hospodařil ve Smečně a na panství 600 let. V r. 1416 a 1418 koupil Horní a Dolní Smečen.

Bořita z Martinic (1420 – 1479) – byl maršálkem krále Ladislava Pohrobka Habsburka, hejtmanem mosteckého hradu za českého krále Jiřího z Poděbrad byl dvorským maršálkem a nejvyšším hofmistrem České královny Johanky z Rožmitálu. S Jar. Lvem z Rožmitálu propagoval královu politiku v západní Evropě. V diplomatických službách byl i za krále Vladislava. V r. 1460 nechal vystavět na místě tvrze hrad či zámek současných rozměrů s padacím mostem a s gotickou kaplí sv. Anny.

Hynek Bořita z Martinic (1470- 1523) – nejvyšší dvorský maršálek, hejtman Slánského kraje, nejvyšší sudí a pražský místopurkrabí s bratrem Volfem Bořitou z Martinic – přímluvou u krále Vladislava II. Jagelonského získalo Smečno v r. 1510 označení městečko a 28.12.1515 povýšeno na město a Dolní Smečen dostal nové jméno Muncifaj.

Jan Bořita z Martinic (1480 – 1527) – karlštejnský purkrabí

Jiří II. Bořita z Martinic (1546 – 1598) – komoří, nejvyšší dvorský sudí a nejvyšší kancléř. V r. 1580-1586 nechal přestavět hrad či zámek s gotickou kaplí sv. Anny na renesanční pohodlné sídlo rodu. Dal přestavět farní kostel na goticko-renesanční stavbu. Ponechal presbytář jako sakristii.

Jaroslav Bořita z Martinic (1582 – 1649) – významná osobnost dějin – královský rada, dvorský maršálek, purkrabí na Karlštejně a královský místodržící. Vychován jezuity a oddán Habsburskému dvoru. Českými stavy 23.5.1618 vyhozen z pražského hradu. Tím začala třicetiletá válka. Po návratu císařem Ferdinandem II. Habsburským povýšen rod do hraběcího stavu a směl se jmenovati „vladařem domu Smečenského“ a užíval titul „vysoce blahorozený“. Rozmnožil dědictví o dvory, vsi a r. 1623 mu bylo zastaveno město Slaný. V r. 1601 nechal postavit faru a povýšil jí na děkanství. Městu daroval stříbrnou pečeť a založil knihovnu.

Bernard Ignác Bořita z Martinic (1603 – 1685) – byl radou a komorníkem císaře Ferdinanda III. a nejvyšším purkrabím českým a posledním českým místodržícím. Ve Slaném založil piaristickou kolej a františkánský klášter, nechal postavit Loretánskou kapli, kapli Božího hrobu.

Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 – 1714) – císařský tajný rada a nejvyšší maršálek. Proslul svojí diplomatickou činností u dvora anglického, portugalského a hlavně ve Vídni a v Neapoli. Nechal ve Smečně postavit dva obelisky, sochu sv. Jiří, množství křížků a sošek. Vystavil nový dvůr Martinice.

Adolf Bernard hrabě Bořita z Martinic (1690 – 1735) – královský místodržící, tajný rada a nejvyšší hofmistr království Českého. Vladař domu Smečenského a rytíř Zlatého rouna ve Smečně moc nepobýval. Přesto na jeho pozvání přijeli na zámek vzácné návštěvy např. císařovna Alžběta, císař Karel VI., pruský král Fridrich Vilém. V r. 1726 založil nové vsi Drnek a Novou Studnici.

František Michal hrabě Bořita z Martinic (1710 – 1773) - císařský tajný rada, komoří, diplomat v Portugalsku a místodržící království Českého. V r. 1740 nechal ve Smečně postavit sousoší Nejsvětější Trojice, sochu sv. Donáta, Pomony, Flory, Samsona a Herkulesa Ignácem Platzerem. Založil bažantnici, obnovil kostel, děkanství a zámek. Podle architekta Kiliána Ignáce Dientzehofera nechal postavit salla terrenu. Ve Slaném nechal postavit na náměstí panský dům (dnes nazýván Martinický).

František Karel hrabě Bořita z Martinic (1725 – 1788) – tajný rada, diplomat v Portugalsku a v Bruselu, místodržící království Českého. Jeho vrchní úředník Matyáš Michael Danielis v r. 1786 našel u Rynholce rašelinu „hořící zem“ a od Josefa II. obdržel vyznamenání za záslužné činy pro stát a lidstvo. Jeho smrtí vymřel rod po meči.

Marie Anna hraběnka z Martinic v r. 1792 se vdala za Karla Josefa hraběte z Clamu. Císař František II. svolil žádosti hr. Clama a ten získal souhlas užívat martinický erb a připojit jméno Martinic ke svému rodovému. Tím započal rod Clam-Martiniců a jejich nepřehlédnutelný význam v dějinách Čech a Rakouska.

Hraběnka Marie Anna Clam Martinicová (1768 – 1832) nechala prozkoumat léčivé účinky vody v Újezdu v r. 1800 a v zámečku zřídila pokoje. Nechala přistavit hostinec a pokračovala ve stavbě lázeňských domů a po roce již přijížděli lázeňští hosté. Újezd přejmenován na Šternberk. Hrabě se podílel na stavbě silnice ze Slaného do Smečna, zřídil meteorologickou stanici, první českou spořitelnu pro poddané a novou pojišťovací společnost.

Karel Jan Nepomucký hrabě z Clam-Martinic (1792 – 1840) – císařský komoří, pobočník generála maršálka Karla knížete ze Schwarzenberka. Později s polním maršálkem Kollerem „doprovázel“ poraženého císaře Napoleona na ostrov Elbu. Po uzavření míru se dal n adiplomacii a byl věrným spojencem kancléře Metternicha ve sporech s Kolowratem. Patřil k akcionářům pražské železniční společnosti, která stavěla železnici z Prahy do Plzně. Ve Smečně nechal obnovit děkanský kostel, zámeckou kapli, nechal postavit rodinnou hrobku na hřbitově. Dobře pečoval o své panství a poddanými byl oblíben. Založil nadaci 10.000 zl., z které se vyplácela podpora lidem postiženým živelnými pohromami. Na jeho počest postaven pyrám u Ovčína.

Jindřich Jaroslav hrabě Clam – Martinic (1826 – 1887) – Byl ministrem vnitra Rakouska-Uherska, okresním hejtmanem v Mělníku, místodržitelským radou v Budíně, presidentem zemské vlády pro západní Halič v Krakově. Účastnil se sněmů ve Vídni a v Kroměříži, zasedal v říšském sněmu a v Čechách zastupoval města Slaný, Louny, Velvary, Kladno, Rakovník, Nové Strašecí a Unhošť. Byl prvním okresním starostou při zřízení samosprávného okresu Slaný. Byl předsedou muzejního spolku a členem různých spolků. Podpořil stavbu samostatného českého divadla a financování muzejní budovy. Řešil otázku samosprávy. Byl výborný řečník, uznáván i zatracován některými politiky i historiky. Byl aristokrat.

Richard hrabě Clam – Martinic (1832 – 1891) - působil v armádě jako plukovník a pobočník císaře, byl nositelem Zlatého rouna a císařským tajným radou. Jako politik byl poslancem říšské rady za velkostatkářskou kurii, prvním místopředsedou sněmovny poslanců.

Jaroslav Jindřich hrabě Clam – Martinic (1863 – 1932) - vystudoval práva, byl komořím, tajným radou, získal hodnost generálmajora. Byl poslancem Českého sněmu za velkostatkáře a od r. 1902 členem rakouské panské sněmovny. Byl oddaný stoupenec Habsburků. Byl přítelem Ferdinanda de Este, který byl několikrát ve Smečně na honech. Hrabě byl ve Smečně jen přes léto a na zimu odjížděl do Clamu. Po I. světové válce se na Smečno nevrátil. Zcela se odcizil českému národu, i když do 30 let uměl jen česky. Ve Smečně se věnoval zděděným statkům přes své správce. Byl posledním majorátním pánem na Smečně.