Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dům čp. 106 (nejstarší spořitelna na území Čech)

21. 7. 2018

DŮM čp. 106 náměstí T. G. Masaryka 1 .

 

Kdo z Vás ví, že ve Smečně byla jen dva roky po spořitelně ve Vídni (1819) založena vrchností nejstarší spořitelna na území Čech a to 1. ledna 1821. Byl to chráněný ústav sloužící zájmům martinických poddaných. Úkolem mělo být přerušení nebo zmírnění tíživých poměrů lidových vrstev a bezpečným uchováním i malých drobných vkladů. První teoretické návrhy vypracovali ve Francii již v r. 1811. Na přelomu 18. a 19. stol. se spořitelny otevírali v Německu a Francii.

Smečenská vrchnost předběhla dokonce o čtyři roky spořitelnu v Praze (12.2.1825), která vznikla za velké podpory nového městského hejtmana Josefa Hocha a příspěvku samotného císaře. Založení spořitelny ve Smečně bylo následkem celkového kulturního i hospodářského ovzduší smečenského panství na konci 18. stol. Za posledního hraběte Františka Karla z Martinic a jeho choti Marie Josefy roz. ze Šternberka se zhoršilo finanční postavení, což bylo následkem rokokových zálib a nemocí hraběte, který zemřel v r. 1789. Dědička panství jeho dcera Marie Anna, provdaná za Karla Josefa Clam-Martinice, nechala prošetřit výdaje a prosperitu panství a proslula svojí až bezohlednou spořivostí. Změnily se prosperity panství a slibovaly si příjmy z pronájmu celého panství vyjímajíce smečenského dvora a pivovaru, lesů, ovčínů a části rybníků. Nájemci se stali smečenští poddaní, kteří převzali dvory se vším inventářem a měli platit roční reluici a daně. Robotní povinnost měli jen několik dní v roce. Malý byl i přínos z dolů a šternberských lázní. Hospodářská krize a napoleonské války měly vliv na promyšlený úsporný systém a celkové obnovení panství.

Organizátorem byl Jan Nepomuk Ochsenbauer, podporován zkušeným úřednictvem s Matyášem Danielisem, který chtěl nahradit ztráty vzniklé z pronájmu panství zintenzivněním zemědělské produkce, těžby uhlí a chovu ovcí. Příčinu nezdaru viděl v nedostatečné spořivosti poddaných, kteří nedovedli udržet svoji platební schopnost, nespláceli pachtovné a plán pronájmu proměnili ve finanční debakl vrchnosti. Zrodila se myšlenka poddané k spořivosti vychovat a došlo k realizaci smečenské spořitelny (Erste böhmische Sparkasse).

1. ledna 1821 J.N.Ochsenbauer vydal stanovy, stručný úvod a 11 bodů obsahující hlavní zásady pro vedení spořitelny.

Účel spořitelny: „Výborná podpora chudého lidu, poskytne-li se mu příležitost, aby i malý obnos úspor nezůstal bez úroků, neboť, kde najdou se lidé, kteří by chtěli za zúročení přijmouti i pár zlatých některého nádeníka, služebníka nebo chudého řemeslníka, služebníka, nebo chudého řemeslníka, které si tento pro všecky případy stranou odložil. Tak leží pět zlatých u jednotlivce, miliony pak u tisíců lidí, aniž by nesly jediného groše na úrocích během roku. Ale i větší obnosy dostanou se často z rukou nevědomého rolníka prostřednictvím nesvědomitých spekulantů k dlužníkům pochybné ceny a padnou za oběť jich rozmařilosti. Proto nechť sebrány jsou tyto rozptýlené plody pilnosti, aby mohly užitek přinésti lidstvu i těm, kdož toho zasluhují.“

Spořitelna měla přijímati obnos od 1 zlatého. Každý obdržel vkladní knížku, kam se zapisovaly vklady a úrok 5 % až po dovršení vkladu na 5 zlatých. Lhůta vypovězení vkladů byla čtvrt roku. Z vložených peněz se poskytovaly půjčky pouze lidem zajištěným majetkem a zapisovaly se do gruntovních knih. Pravděpodobně vkladatelé byli jen poddaní panství smečenského a slánského, hraběcí úřednictvo a měšťané ze Slaného. Není jasné, zda vkladatelé mohli být i poddaní z jiných panství.

Protektorem spořitelny měla býti vrchnost smečenská a správa měla se vésti v hraběcí režii. Spořitelnu spravoval vrchní úředník smečenského panství, se zvláštním výborem a hraběcím důchodním ve funkci účetního. Úrokové míry vkladů a výpůjčky měly stačit na režii spořitelny a odměny pro poslušné a pilné čeledíny.

Prostřednictvím rychtářů a úřednictva se o založení spořitelny dozvěděli poddaní a přijali to s velkými sympatiemi a zároveň i s obavami. Vklady se rychle množily a staly se barometrem hmotného postavení smečenských poddaných. Na konci roku 1842 měla spořitelna na vkladech 105.623 zl. a Ochsenbauer v ni viděl svůj nejmilejší a nejzdařilejší výtvor. Byl čestným členem několika hospodářských spolků domácích i zahraničních, měl titul hospodářského rady clam-martinického a později i fürstenberského.

Nejstarší spořitelna byla v čp. 106 na náměstí. V roce 1876 se přeměnila na Občanskou záložnu. V r. 1945 přejmenována na Ústav lidového peněžnictví a záložna ve Smečně. V r. 1953 zestátněna a stala se pobočkou Slaného. Na vkladních knížkách bylo téměř půl milionu korun a školních úspor za 80 tis. Kč a další částky na běžných účtech. V r. 1958 se stala pobočkou Libušína a vedoucím byl Jindřich Poslušný. Dům vlastnila Domovní správa a spořitelna byla přestěhována na radnici a roky je ve Smečně zrušena. Dům čp. 106 byl v roce 1992 prodán do soukromých rukou.

Něco z historie – První zmínka o domě pod zápisem 32 (možná patří k čp. 107) v gruntovní knize se uvádí vlastník Matouš Šlechta, který dům prodal v r. 1604 Janu Motyčkovi za 130 kop míš. a v r. 1620 zcela zaplatil. Po jeho smrti se provdala pozůstalá vdova Anna za Jana Rokycanského, který se ujal gruntu a uvolil se za něj zaplatit 160 kop míš. Rokycanský byl panským sládkem a v knize se uvádí, že udělal velkou škodu v pivovaře „na sladě a piva vaření“, tak mu vrchnost dala majetek prošacovati, aby škodu uhradila. Přimlouvala se za něj jeho žena a zaplatila 50 kop míš. a žádala paní hraběnku, aby tato částka se uvedla na gruntě pro její děti. Rokycanský je uveden jako majitel ještě v r. 1633.

V r. 1645 se uvádí grunt jako spálený (velký požár v r. 1639) koupil ho Abraham Eulengerger, kovář za 35 kop míš. Po jeho smrti v r. 1651 se přiženil k vdově kovář Matěj Kalina a ujal se domu za 60 kop míš. a splatil ho v r. 1666. Ovdověl a opět se oženil v r. 1676 „pojavše sobě za manželku Kateřinu, pozůstalou dceru po nebožtíku Tomáši Čížkovi ze Žehrovic a přiznal jí do domu a příslušenství a vymínil si 20 kop míš. k záduši nebo po jeho smrti komukoliv odkázati. Pan Matěj Kalina byl už hodně při letech a tehdy se říkalo „člověk starožitný“ nebo „na léta znamenitý“, když v něm kvítek lásky vypučel a panna Kateřina byla osůbka velmi praktická, že si dědouška zavázala upsáním veškerého majetku. Než uplynula dvě léta, opustil milovanou Kateřinu na vždy. Ta dlouho netruchlila, našla si ženicha. Při soupisu o sňatku je připsáno „Léta Páně 1679,4 Februarii, pozůstalá vdova po nebožtíku M.Kalinovi, stoje osobně při knihách těchto přiznala se, že dům svůj postupuje a k společnému užívání zadává Krištofu Michlovi, nynějšímu manželu svému a dětem svým na ten a takový způsob, aby odkaz po nebožtíku manželu svému k záduši Smečanskému 10 kop míš. a do důchodu, co se jí na stavení domu zapůjčilo, 12 kop míš.zaplatiti.“ S novým manželem žila do r. 1686, kdy opět ovdověla. Tím zpráva o domu končí.

Přesuneme se dále a v r. 1870 dle sčítacího archu byl majitelem domu Jan Sudlic s chotí a v domě žilo 9 rodin nájemníků a jeden podnájemník. Celkem 46 lidí. O deset let později zde žilo 42 lidí a majitel Otta Sudlic. V r. 1890 v domě bylo 10 bytů s 38 lidmi a majitel byl syn původního Otokar Sudlic, který byl purkmistr v samosprávě města, manželka Zdeňka a dvě dcery, nájemník Václav Kraus, sedlářský mistr, Fr. Brejcha mlynářský stárek atd. V r. 1910 v domě žilo jen 23 lidí a vlastníkem byla Zdeňka Sudlicová. V nájmu byla Růž. Dostálová učitelka, Jan Routner a K.Šaroch listonoši atd. V r. 1920 v 6 bytech žilo jen 15 lidí a část zabírala Občanská záložna.

Podklady – Když v Čechách vzniklo peněžnictví – Ivo Plecháček

Založení nejstarší české spořitelny na Smečně v r. 1821 – Fr.Šváb

Spolek přátel Smečna a širého okolí – E.Ničová