Dům čp. 110

Po delší odmlce bych rád představil další dům, a to v pořadí osmý pokud mě paměť neklame. Tento dům se nachází v horní části náměstí a sousedí se sokolovnou. Vedle sokolovny vypadá tento dům  nenápadně a nese označení č.p. 110, Současnými majiteli domu jsou manželé Miroslav Kuneš a Věra Kunešová. A půjdeme-li do historie, tak manželé Kunešovi koupili dům v r. 1977 od Marie Zikmundové a jejího syna Jiřího. Marie Zikmundová se synem dům vlastnili min. od r. 1959, neboť v témže roce žádali o souhlas s výměnou oken a s drobnými stavebními úpravami uvnitř domu. Co víme je, že pocházeli z Loun. V r. 1933 je naopak jako majitelka zmiňována Marie Pechová, která ukončuje zvětšení oken a jejich výměnu, umísťuje záchod na dvoře a provádí úpravu komory a přestavbu štítu na půdě. V r. 1898 naopak žádá majitel domu Alois Lukáš, aby mohl na místo okna z náměstí udělat vchod do krámu, který zde již v minulosti býval. Co mě překvapuje, jak se v té době rychle úřadovalo. Žádost byla sepsána na městském úřadě ve Smečně dne 18.6. 1898 a téhož dne byla kladně vyřízena. A pak že dnešní doba je uspěchaná. Jedním z dalších majitelů domu byl i Šalamoun Heller a jak jméno napovídá, byl židovského vyznání.  Dům vlastnil již  jeho otec Jakub Heller v r. 1870, což lze zjistit ze sčítání lidu z téhož roku. Opět nebudu uvádět všechny vlastníky domu, ale zmíním nestaršího, který byl zmíněn v gruntovní knize. Tím byl krejčí Jíra, od kterého si dům v r. 1599 koupil Bartoň Vlach za 80 kop míšenských. 

Ze stavebně historického průzkumu, který proběhl v r. 1987, lze zjistit mj. že dům je jednopatrový, dvoukřídlý, má sedlovou střechu a vstup má vpravo. V té době měl dům barevnou, břízolitovou fasádu. Na katastrální mapě z r. 1841 je v těchto místech zakresleno zděné stavení na obdobném půdorysu. Přední část objektu snad ještě barokního původu, křídlo již klasicistní.

Ze stavebního archivu lze zjistit následující, aniž bych opakoval fakta uvedená výše. V r. 1867 je zachována žádost o stavbu nové kolny (stodoly) pro maštal. Maštal byla do té doby v domě a z ní chtěl majitel Šalamoun Heller udělat novou světnici. Nevím, zda všichni znají význam slova „maštal“ a tak to raději uvedu. Je to stáj pro koně z německé složeniny slova Mähre — „kůň“ a Stall — „stáj“. No přiznám se, že bych nechtěl bydlet s koněm pod jednou střechou. Při místním šetření bylo nařízeno umístit hnojiště od zdi domu č.p. 111 a vyzdít ho. V r. 1898 žádá Alois Lukáš o souhlas se stavbou chlívků a řezárny. V r. 1944 je podána žádost o kopanou studnu. Předtím se chodilo pro vodu na náměstí před dům č.p. 16 nebo do domu č.p. 109. Nedohledal jsem žádnou historickou fotografii, na které bych viděl prostor před domem č.p. 16, abych si mohl ověřit tuto informaci. V r. 1966 se ohradila Marie Zikmundová proti rozhodnutí města, kterým se nařizuje odstranit králíkárna u zdi sokolovny. Údajně měla tato způsobit vlhkost zdi, s čímž dotyčná nesouhlasila. Dle jejího tvrzení za vlhkou zdí nestála králíkárna, ale svodová roura na dešťovou vodu, která jde pod základy stavby. V průběhu let 1995 až 2019 se provádí plynofikace domu, zateplení, dům získává novou fasádu, je provedeno napojení na kanalizaci a je opravena střechy. Dům je pěkný a bydlení v něm odpovídá 21. století, kdy už se v jednotlivých domech nechovají hospodářská zvířata a na dvoře nejsou hnojiště.

Jako zajímavost bych zmínil, že se od nepaměti skrz některé domy procházelo do zahrad a polí za domy. To bylo i přes dům č.p. 109 v místě, kde jsou dveře do čekárny obvodního lékaře. Následně je dům zúžen a mezi domy č.p. 109 a 110 se procházelo po úzké cestě směrem k dnešní ulici 5. května. Toto propojení bylo zrušeno v r. 1914 po otevření nyní ulice Školská. Při vnitřních stavebních úpravách byla objevena malá místnost o velikosti 1,5x2 m bez okna a s udusanou podlahou. Pravděpodobně se jednalo o pozůstatek průchodu  mezi domy k č.p. 109. Jak vypadala cesta mezi domy je patrné na mapě z r. 1841.

A když jsme si představili dům z hlediska stavebního, pojďme si něco říct o jeho obyvatelích, kteří zde kdysi žili. Bohužel mám k dispozici pouze údaje ze sčítání lidu před 2. světovou válkou, a proto uvítám jakékoli další doplňující informace do r. 1989.

Dle sčítání lidu z r. 1870 v domě žil majitel domu polní hospodář Jakub Heller se svou manželkou Annou a dcerou Barborou a synem Salamonem, který byl kupec. Všichni byli židovského náboženství.   V domě s nimi žil truhlářský mistr Antonín Maršík se svou manželkou Annou a třemi dětmi. Druhým nájemcem byl polní hospodář a poklasný František Šupík s manželkou Rozálií a se šesti dětmi. V r. 1890 byly v domě tři byty, které obývalo 12 lidí. Majitele domu je Antonín Lukáš, který v domě nebydlel. Opět je zmiňován Antonín Šupík s rodinou, dále Marie Vlachová se svými dětmi a Marie Frolíková pracující v polním hospodářství jako dělnice se svým synem a dcerou. V r. 1910 žilo v domě 14 lidí ve čtyřech bytech. Kromě Antonína Pechy v domě bydlel Alois Frejman, František Vágner a Josef Pecha. Všichni se svými rodinami. Poslední dostupné sčítání je z r. 1921. Majitelkou domu je Anna Vágnerová, která zde žije se svými dvěma dětmi, dále v domě žijí Pechovi a Levovi. Celkem dům obývá 10 lidí.

Samozřejmě budu rád za jakékoli doplňující informace i fotografie nejenom k tomuto domu, ale i k jeho obyvatelům. Při detailním zvětšení lze přečíst  na nejstarší dochované fotografii vývěsní štíty obchodníků. Na jednom je nápis hospodářské stroje: nářadí podnikatele Františka Vágnera a na druhém je nápis A. Pícha – holič.  

Martin Dušák