Jdi na obsah Jdi na menu

Střípky z historie 11/2015

V září jsme si připomněli, že Smečno je městem 500 let, pěknou a profesionální Barokní slavností uspořádanou firmou Alotrium. Oslava byla hezká a má stálou odezvu mezi účastníky akce. I ohňostroj byl hodnocen, jako hezčí, než novoroční. Vše přispělo k propagaci a zviditelnění Smečna. Při této příležitosti navštívilo v salla tereně výstavu 620 lidí a překonal se rekord z pouťové výstavy, který byl 456 lidí. Členové Spolku přátel Smečna mají z takového zájmu opravdovou radost.

Při oslavě na koni přijel Jaroslav Bořita z Martinic zastoupen místostarostou Tomášem Burdou. Kdo byl Jaroslav Bořita z Martinic pán na Smečně, Vokoři a Malíkovicích, jeho milosti císařské rada …..???

Jaroslav se narodil po smrti svého otce Jaroslava 6.1.1582 a v dětském věku ho vychovávaly tety a strýc Jiří. V šesti letech byl odevzdán na vychování k pražským jezuitům. V šestnácti letech opustil jezuitské školy a odešel do Španělska, kde dva roky doplňoval své vzdělání. Následovala Itálie, kde se seznámil s Vilémem Slavatou z Chlumu a na Košumberce a v přátelství pokračovali i po návratu domů. V r. 1600 v Praze založili novou stranu výbojných katolíků.

V šestnácti letech se stal majitelem panství Smečno, Vokoře…. a byl posledním mužem rodu Martiniců. V devatenácti letech se v r. 1601 oženil s Marií Eusebií 13 letou dcerou Adama ze Šternberka, jeho bývalého poručníka. Prvnímu synu Jiřímu Adamovi dělal kmotrovství sám císař Rudolf II., na křest za sebe však zaslal nejvyššího kancléře Zdeňka z Lobkovic. Jaroslav Bořita z Martinic byl vychován jezuity a byl fanatický katolík. V té době již prováděl rekatolizaci na Smečně a v okolních vsích, vypovídal nekatolíky, kteří od něj nedostali výhost opravňující je k přijetí na jiném panství, stali se psanci bez domova a nakonec se vraceli zpět do Muncifaje. Protireformační dílo na celém panství dokončeno v r. 1607, což připomíná obelisk před čp. 116 v Kačické ulici.

Jaroslav se vyznačoval pílí stejně jako jeho předkové. Časně ráno vstával, po návštěvě kostela vyřizoval spisovou agendu, chtěl o všem vědět a všemu rozumět, byl agronomem, účetním i pánem na svém velkém panství. Aby si zajistil poslušnost, zrušil staré výsady z r. 1510 a 1515 a v r. 1602 vydal nový poddanský řád. Jako dvacetiletý již zasedal mezi starými a zkušenými politiky

v České kanceláři a jako 25letý se stal nejvyšším dvorským maršálkem. Společně se Slavatou se zapletl do válečného podniku Pasovských a po vyklizení Malé Strany byla na oba podána u purkrabského soudu žaloba pro velezradu. Vznikla proti nim všeobecná nenávist, smečenské panství bylo obsazeno stavovským vojskem, ale vlivem svých příbuzných byli oba zproštěni viny a s náležitými omluvami propuštěni. Dále zasedli do svých vysokých funkcí. Jaroslav Bořita z Martinic následně vrátil muncifajským jejich staré výsady, obecní truhlici dal do radního domu a zvláštním mandátem přidal značnou úlevu roboty. Muncifajští jako elita však měla 59 dní robotní povinnosti na usedlost. Panství mělo 468 usedlých.

Roku 1617 byl jmenován nejvyšším purkrabím hradu Karlštejna, stejně jako zastával jeho děd. 28. května 1618 byl českými stavy vyhozen spolu s Vilémem Slavatou z okna pražského hradu do hradního příkopu. Nezraněn uprchl do exilu do Mnichova a potom do Pasova. Tím začala třicetiletá válka. Po návratu císařem Ferdinandem II. Habsburským byl rod povýšen do hraběcího stavu a směl se jmenovati „vladařem domu Smečenského“ a užívat titul „vysoce blahorodí“. Rozmnožil dědictví o dvory a vsi a v r. 1623 mu bylo zastaveno město Slaný. V r. 1631 bylo město i zámek vydrancováno saským vojskem, v r. 1639 Švédové dvůr a domy vydrancovali, zapálili několik domů a shořelo 51 domů vč. radnice, kde shořel městský archiv. Smečenské panství bylo zpustošeno, zůstaly jen zdi a sklepy gruntů, pole zarostla hložím a plevelem.

V r. 1634 zemřela Marie Eusebie, s kterou měl 7 synů a 7 dcer. Dospělosti se dožilo jen pět synů a pokračovala renezance rodu. Oženil se ještě třikrát, ale více potomků neměl.

Na konci války v r. 1648 upadl Jaroslav do švédského zajetí. V té době byl nejvyšším purkrabím Království českého, první osobou po králi a Švédové žádali za jeho osobu výkupné 80 tis. tolarů. Začátkem r. 1649 Česká komora výkupné složila a hrabě se vrátil ze zajetí, zůstal v Praze a do Smečna se nevrátil. V prosinci 1649 na následky zranění z války zemřel a je pochován v chrámu sv. Víta.

Životní dráha Jaroslava Bořity byla nevídaná. Celý život byl naprosto oddán Habsburkům. Zastával vysoké funkce, jako královský rada, dvorský maršálek, purkrabí na Karlštejně a královský místodržící.

Ve Smečně - Muncifaji nechal postavit faru a povýšil jí na děkanství, založil knihovnu, městu daroval stříbrnou pečeť, rozšířil panství, které mělo kolem 40 vsí, dokončil stavbu reprezentativního paláce v Praze a zasloužil se o rozvoj Muncifaje.

Eva Ničová – Spolek přátel Smečna a širého okolí

 

Statistiky

Online: 5
Celkem: 394225
Měsíc: 7786
Den: 625